Domov | Linky | Guestbook | Články | Kniha dní | Download


Exorcizmus

Křesťané dlouho polemizovali o Dobru a o Zlu. Někteří zasvětili život své představě a jen se modlili k Dobru. Jiní (a těch je mnohem míň) se taky modlili, ale Zlo vymítali. A poslední ( a těch je jen pár) se už skoro ani nemodlili a jenom vymítali Zlo.

Jak se vlastně k vymítání dostanete

Na základě pravidelné docházky do církve, máte-li stálé problémy přizpůsobit se tamnímu způsobu života a zajímali-li jste se před vstupem do církve nějakou okultní naukou, lhostejno v jaké míře, vyjádří se některý z radikálnějších delších členů, že by z vás mělo být “NĚCO” vymetnuto. Zdůrazňuji: Většinou se nejedná o veřejnou činnost!

Zpravidla se vás zeptají, jestli s vymítáním souhlasíte a kupodivu na váš souhlas či nesouhlas je brán ohled. Na druhou stranu ale dochází k akcím, kdy je ten zodpovědný Někdo přesvědčen, že nejednáte příčetně, ale pod vlivem DÉMONA. Potom je cokoliv řeknete použito proti vám a mnohdy ani démonická síla, jakou v čiré hrůze vyvinete, pokřikuje-li na vás pětice rozcuchaných šílenců, vám nepomůže a program vašeho volného času je minimálně na zbylé dvě hodiny zajištěn.

Samotný proces akce

Na počátku (bylo Slovo) se začnou modlit k Bohu za vás, vaši duši a za dobrý výsledek akce. Je zarážející, že vám nikdo neřekne, jak se máte chovat, co máte dělat resp. nedělat a podobně.

Intenzita modliteb se postupně zvyšuje a vy se spolu s aktivními účinkujícími dostáváte do stavu jakési letargické ukolébanosti, ne nepodobné vlivu paralyzujících drog. V tomto stadiu by jste uvěřili v zmrtvýchvstání vaší prababičky, kdyby se náhle zjevila. Obklopeni hloučkem lidí, šeptajících polohlasné modlitby se cítíte celkem příjemně, jste centrem pozornosti a všichni se za vás modlí. Náhle přijde poporodní šok, když někdo pevným a neochvějným hlasem autoritativně praví:

“VE JMÉNU JEŽÍŠE KRISTA, TY DÉMONE OKAMŽITĚ ODEJDI!!!”

Otevřete oči a střetnete se s odhodlaným pohledem exorcisty. Mluví se mnou nebo s kým? Vrtá vám hlavou. Docházíte na to, že asi s Démonem. Cítíte se tak trochu trapně, nadávky vám prší do tváře a i když to neříkají vám, adrenalin v krvi vám nedovolí zavřít oči a nevíte, kam s pohledem a s rukama.

“TY DÉMONE, TY DOBŘE VÍŠ, ŽE S TEBOU MLUVÍM!!! NESCHOVÁVEJ SE!!!”

V tento moment je vám již zcela jasné, že si vymítač srandu nedělá. Podivná scenérie pokračuje a ostatní vymítači se připojují, zkoumavě sledují veškerou vaši mimiku, a aby vám z toho rozrušování a očumování nezačala ujíždět! Začínají téměř křičet, zatímco vy si už pomalu zvykáte. Pokud jste už někdy slyšeli o psychodramatech, je vám jasné, že tohle je jedno z nich, ale nepříjemně opravdové. Máte pocit, že kdyby jste teď chtěli odejít, rozvášněný dav vám to nedovolí. Někdy přijde dotěrná otázka:

“DÉMONE, PROZRAĎ NÁM SVÉ JMÉNO! NO ŘEKNI, JAK SE JMENUJEŠ?!”

Nevíte co říct, vaše jméno nikdo slyšet nechce a v hlavě máte natolik prázdno, že vás nic nenapadá.

Po chvíli střídavých modliteb a vymítání se vás někdo zeptá, jak se cítíte, jak vám je, ale většinou své pocity nezvládnete zformovat do věty. Sami jste už úplně přesvědčeni v Démonovu existenci. Když už to dlouho trvá, odloží se vymítání na příště. Démon už je načatý, jak se v odborné hantýrce říká.

Co s načatým démonem?

Několik příštích dnů se s Démonem setkáváte všude. Prvořadě on je zodpovědný za veškeré vaše nezdary a neúspěchy. I když ve vás možná klíčila zrádná myšlenka nedostavit se na další vymítání, ve stanovenou hodinu s bušícím srdéčkem opět naklušete.

Pokračování vymítnutí

Je několik eventualit, jak se takové vymítání vyvíjí. Některá trvají nespočet sezení, někdy vás to přestane bavit a někdy to přestane bavit samotné exorcisty. Jsou ovšem způsoby, kdy se oním extatickým stavem opravdu dosáhne něčeho neobvyklého. Často se u vymítaných osob dostavuje kašel, pálení a slzení očí, úporné bolesti hlavy, u žen náhlé menstruace a výtoky, předpokládám, že u některých mužů erekce a poluce, pláč, respirační potíže a mnoho dalších stavů. Obecně se vysvětluje, že jsou to způsoby, jak Démoni odcházejí z těla. Jedná se zejména o osoby, které mají už nějaké to vymítání za sebou a zcela věří v jejich účinnost.

Opakované vymítání

Čím déle se z vás vymítá, tím více podrobností se dozvídáte o tom, jak se co by posedlý máte chovat. Můžete téměř cokoliv a míra možnosti je opájející. Neznám nikoho z těch, kteří podobnou kůru absolvovali, kdo by alespoň jednou nevyužil toho, že může svým exorcistům beztrestně nadávat, pokoušet se je škrábat a kousat (i když vás většinou početní převahou okamžitě přemohou, položí na záda a posedají si vám na břicho). Nejjistější je zůstat u ďábelských grimas, chropění a sípění. Nedělejte to však dlouho, jinak je pověst vašeho zdravého úsudku silně narušena! Takže nám z předešlého vyplývá, že většina lidí se posedlými stává až v průběhu vymítání.

Extrémy

Extrémy jsou na vymítání jednou z nejzajímavějších věcí. Pro úplnost dodávám, že ne všechny informace v této kapitole jsou ověřené, kazatelé mnohdy trpí komplexem bájné (báječné) lhavosti.

Tak se třeba dozvíte o velké vymítací akci pořádané jedním americkým kazatelem v africe (před tím pouličním prodavačem Popcornu), při které z lůna nemocné a hubnoucí ženy vyšla cysta, uvnitř níž byl po rozříznutí nalezen had. Zřejmě jde o parazitního červa, v tamním podnebí nic neobvyklého.

Sama jsem viděla jednotlivce i velkolepé davové psychózy, kdy lidé upadali do mdlob a klátili se jako zralé hrušky k zemi. Někteří doopravdy omdlévali, jiní mdloby předstírali. Co by jste dělali v podobném případě vy, kdyby jste byli v přeplněném sále s ovzduším jako když se vaří hrachová polévka?

Jednou z nejnebezpečnějších věcí je vymítat z lidí psychicky či psychosomaticky nemocných. Velice snadno můžete vyvolat epileptický nebo hysterický záchvat, nebo katatonické ztuhnutí. Exorcisté většinou všechny následky přičítají vlivu Démona a proto je okázale ignorují. Nejsmutnější jsou případy lidí, kteří nevydrželi do příštího vymítání a sami si vzali život. Naštěstí k tomu nedochází často.

Jak se stát exorcistou

Přežijete-li zdárně veškerá vymítání a sami uznáte, že Démon byl vymítnut, pak máte-li alespoň průměrné IQ a schopnost rychlé adaptace, jste potenciálním adeptem exorcismu. Zkrátka, máte už nějaké ty zkušenosti. Někdo s vámi promluví v tom smyslu, že to, co jste dostali musíte také někomu vrátit, že je spousta lidí, kteří potřebují vymítnout a podobně. Souhlasíte-li, a to většinou ano, poněvadž vám to zalichotí a sami se chcete stát tím mocným Vymítačem Ďábla, účastníte se příštích nepravidelných vymítání už jako exorcista - nováček.

Období expanze

Období rozmachu a rozvoje je přesně to, co posléze prožíváte. Starší exorcisté vás zaplaví bezpočtem knížek a přednášek na kazetách, jejichž společným tématem jsou instrukce jak vymítat Démony. Většinou jste z celého srdce rádi, že se vám tyto instrukce nedostali do rukou dřív. Kdoví, jak by to potom s vámi skončilo?

Čtete, posloucháte, věříte čím dál tím víc. Cítíte se vyvržen ze skupiny “obyčejných” lidí, dostáváte se do zdánlivé sféry těch zodpovědných za osud světa. Na svou rodinu a své okolí pohlížíte se silným despektem a oni vám to škodolibě vrací. Neváhají využít každé příležitosti, kdy by mohli popíchnout magora.

Mezi ostatními exorcisty si pomalu dobýváte jméno. Není to nic těžkého, chce to jenom fůru pokryteckého předstírání a divadla. Pak se dozvíte, většinou v momentě, kdy si už myslíte, že víte všechno, že existují i jiné, daleko extrémnější metody vymítání, než které užívá vaše společnost.

Německá škola

Mohu říci, že pro mne byl opravdu velký šok, když jsem se dozvěděla, že kromě “americké” exorcistické školy existuje i “německá”. Do našich krajů ji přinesl bratr S.P. Tato metoda není mezi křesťany tak mnoho rozšířena, protože se na některé věci dívá očima Báby Čarodějky. Zahrnovala v sobě i jistou magicko mystickou nauku, zaměřenou především na destrukci všeho kolem sebe.

Každopádně, zdárný proces vymítání bez stigmat kašle, zvracení či bolestí téměř neuznávala. Preferoval se proces zástupného vymítání, kdy Démoni odcházeli z posedlého skrze jakousi třetí osobu, médium. Médium nebylo nikdy předem určeno, všichni se modlili a čekali, na koho to přijde. Vzpomínám si na jednu vymítací akci, kdy Démoni odcházeli skrze hysterický smích mých dvou přátel. Čím víc jsme my ostatní křičeli na Démony a vyháněli je pryč, tím bezuzdněji se zmínění dva chechtali. Další haló vyvolalo vymítání pomocí lavóru s vodou, do které se médiu či vymítané osobě namáčely ruce, pokud byl posedlý objekt klidný. V případě projevu jakékoliv nespokojenosti mohlo dojít i k polévání studenou vodou.V té době jsem byla opravdu z duše ráda, že jsem si svou posedlost odbyla za mírnějších okolností.

Já osobně jsem tuto školu obohatila o postup vymítání z rohů místnosti, ve které jsme měli mít sešlost, za pomoci plamene zapalovače. Byl div, že jsme nic nepodpálili.

Následovníci těchto metod se postupem času rozkmotřili s většinou církví a sekt, které byly nakloněny vymítání, a stali se z nich vlci samotáři, nebo malé, ale aktivní skupinky. Snad právě to zformovalo jejich osvícený názor, že každý člověk bez rozdílu je posedlý, jenom o tom někteří neví.

Zásadní změny v technice německé školy

Především nám bylo vytýkáno, že jsme před tím vymítali JENOM TAK. Měli jsme se prý před tím plně odevzdat do rukou Božích a nezapomínat na to. Už tehdy mi to připomnělo některé evokační postupy.

Další zásadou bylo Démona napřed spoutat, než ho vymítneme. Napřed jsem to nechápala. Vousatý bratr ve středním věku mi to názorně vysvětlil.

“Představ si Démona, jak letí nad městem a rozhazuje svoje zlo. No, a aby to nemohl dělat, musíš ho napřed spoutat. To je jako když ho zabalíš do koberce a on se nemůže ani pohnout. Tak si to pamatuj.”

Usilovně jsem se snažila představit si spoutané a nespoutané Démony. To nejzajímavější mne ještě čekalo.

“!A teďka to nejdůležitější. Kam bys takového Démona poslala?”

“No kam, chm, prostě ho vymetnu.” Hledala jsem podporu u ostatních, ale nikdo se nevyjadřoval.

“Ale kam, kam ho vymítneš?”

Nevěděla jsem…

“ Přece do propasti! Ježíš to tak taky dělal.”

Měla jsem tolik duchapřítomnosti, že jsem spolkla svou otázku, kam že to jako bude.

“Pamatujte, zažehnat se, svázat Démona a do propasti s ním.”

“Do propasti...” Opakovali jsme očarovaně. Nastávala nám nová éra vymítání. Všichni jsme to cítili. 

Démoni za každým keřem

Nejmenovaný kazatel:

“Dřív, když jsem byl mladší, viděl jsem za každým keřem démona. Teď, když jsem už starší, vidím za každým keřem Démony DVA!”

Dav:

“Amén!!!”

Jako další změny jsme se dozvěděli, že nejenom lidé, ale i věci jsou posedlé Démony, které tam zanechali jejich tvůrci a příležitostně přeskakují na lidi. Ty je potřeba vymítat preventivně.

Obzvláště milují rozšklebené kamenné obličeje na fasádách, fresky v kostelech a sochy na náměstích. Dostalo se nám základního vysvětlení středověké symboliky, impretované z pohledu démona za každým keřem. Bylo přímo naší povinností vypomoct svému rodnému městu. J

Na ostro

Vaše okolí (v práci, ve škole, rodina) postřehne, že vás začala obzvlášť zajímat architektura. Dlouhé hodiny listujete v tlustých knížkách vypůjčených z knihovny, prohlížíte si kamenné tváře soch a něco si pro sebe nad nimi broukáte. To je teoretická příprava. Brzo zjistíte, že vymítat ze soch je mnohem bezpečnější a příjemnější než z posedlých lidí. Především vás sochy v reálném životě nemohou nakopnout, poslat vás někam nebo pokousat.

Po čase, když jsme se osamostatnili od vlivu “Velkého Exorcisty”, vyrazili jsme na samostatnou výpravu. Byla zima, teploměr hluboko pod nulou a za okny tma, ve které poletovaly vločky sněhu. Pobíhali jsme po městě a vymítali démony z fasád. Neměla jsem z toho obzvlášť dobrý pocit, pro tuto činnost nebylo zkrátka dobré počasí. Ale zase nikde nebyla ani noha a my jsme se tak mohli odvázat. A jak to asi vypadalo?

Venuše

Přišli jsme k domu, na jehož štítu byly nějaké ty ksichty a pár mušlí. Bratr R. se na mne obrátil:

“Co to znamená, ty mušle a vlny?”

Potěšilo mne, že ve mě vidí odborníka přes symboliku a říkám:

“Mušle? To může směřovat k Venuši. Ta se prý podle legendy zrodila v mušli, z mořský pěny… nebo tak nějak...”

“Aha...”

Myslelo mu to pohotově, po obligátním zažehnávání se zeširoka rozkročil, sundal rukavici a namířil prst na plastiku.

“VE JMÉNU JEŽÍŠE KRISTA, BOŽÍHO SYNA, SVAZUJI TEBE, TY VENUŠIN

I N K U B Á T O R E, A POSÍLÁM TĚ DO PROPASTI!!!!!!!!!”

Venušin inkubátor skončil nekompromisně v propasti, stejně tak jsme toho večera vymítli kašnu, několik morbidních sošek kolem kostela, zazděnou jeptišku a figurínu Panenky Marie.

S tou poslední byly problémy. Ožrala, co šel kolem, se s námi začal vybavovat, považujíce nás za pionýry (v jistém slova smyslu jsme jimi opravdu byli, ale ve spojení s komunistickým režimem to byla urážka), zdržovat nás od posvátné činnosti a pak se uklonil vymítané sošce a letmo se pokřižoval. Byl klasickou ukázkou toho, co jsme si dávno mysleli. Jeden démon zkrátka přitahuje druhého.

Zombie

Rozvedla jsem toho večera svoji soukromou teorii, snad mi v té zimě zamrzl mozek, nebo co. Spočívala v tom, že každý druhý člověk ve městě je vlastně mrtvý. Po světě s ním běhá už jenom ten Démon, co nechce opustit vyhřáté tělíčko. U doktora se to ani nepozná, vyjma toho, že mu nebije srdce a tak… Takže se nesmíme divit, až nám jednou při vymítání někdo exne, protože to jenom odešel Démon.

Sežrali mi to i s navijákem. Stala jsem se díky svému zájmu o horory konečně povolanou exorcistkou, abych se později mohla stát..………….heretičkou.

Vzájemné vymítání

Není nic příjemnějšího, než vymítat Démony z podobných specialistů, jako jste sami. U nás ve skupině jsem se bohužel neúčastnila hlavního zátahu, neboť jsem byla svou rodinou po spoustě malérů odexpedována na ozdravení do Karlových Varů – nebylo divu, že jsem onemocněla, téměř jsem nejedla kvůli půstům a celé noci jsem se modlila. V Karlových Varech jsem vymítala místní léčebné prameny a svým způsobem mi změna prostředí velice prospěla. Průběh skupinového vymítání mi byl detailně vylíčen později.

Takhle by to asi vypadalo pohledem nezasvěceného :

Několik lidí přišlo na okraj lesíka, sedlo si nahoru na svážek a hlasitě začali na jednoho z nich křičet. Mávali přitom divoce rukama. Náhle se všichni v jednom chumlu začali kutálet dolů. Pak se zvedli, oprášili ze sebe suché listí a trávu a z nějakého nevysvětlitelného důvodu se vydrápali zpátky nahoru. Vybrali si teď někoho jiného a zase křičeli, včetně toho prvního postiženého. Pád dolů se následovně opakoval. A celé to asi ještě čtyřikrát.

Úryvek z vymítání:

“...DÉMONE, ŘEKNI NÁM, JAK SE JMENUJEŠ!”

Zkušený exorcista, toho času posedlý:

“Já jsem Lež.......cha, chá. Ale já nejsem Lež!”

“TAK CO SEŠ? SEŠ LEŽ, NEBO NEJSEŠ LEŽ?”

“Chi, chi. Che, che.”

Rozhovor mezi exorcisty:

“Je to Lež, copak to nevidíte? Tahá nás za nohu. Na ni!”

Vymítaný exorcista se tehdy příliš vžil do role Démona. Takových lahůdek se mohl člověk nadít pouze od ostříleného znalce Démonů. Lež byla zdárně vymítnuta, alespoň si to všichni mysleli. Ve skutečnosti dosedla na trůn ta naše Bohyně a její poddaní se jí zhluboka poklonili.

Pak přišla deziluze

Říkali nám, že původcem zla je Ďábel.

Říkali nám, že musíme zůstat čistí, abychom mohli mařit skutky Ďábla.

Nesmíme sledovat jeho oko, planoucí televizi, nesmíme číst knížky kromě Bible, nesmíme poslouchat světskou hudbu, jen tak budeme čistí.

Dělali jsme to, pálili jsme knížky. Sestra I. říká:

“Spálila jsem “Lovce mamutů”. Jako malá jsem to ráda četla. Není toho mnoho, co může křesťanská dívka číst. Co by tomu pálení řekla moje učitelka literatury na gymplu!”

Přišlo jaro. Mozky začaly rozmrzat.

Děláme to všechno, ale přesto v nás tančí Zlo. Říká nám:

“Jen se podívej na ten film, jdi do kina, přečti si nějakou knížku, a… a… a… a… ten bratr je velice pohledný... vlastně ho docela určitě chci…”

Z křesťanského oběžníku se dozvídám, že celý svět je v rukou Iluminátů, zednářů, okultních formací a podobné pakáže. Někteří z nich jsou prý nesmrtelní. Sakra, jak to, že se těm zplozencům pekla všechno daří? Kde zůstává Bůh?

Až nám někdo exne, až exne, ale to měl být přece někdo z NICH, ne my....až exne..... až exne…

“PROČ MÁ JEDEN Z NÁS RAKOVINU? PROČ TEN DÉMON NEJDE VYMÍTNOUT? VŽDYŤ TAKHLE UMŘE!”

Zeptala jsem se na to jednoho bratra, co nepatřil k nám do skupiny. Byl ze staré církve. Odpověděl:

“Třeba Bůh chce, aby s ním byla v nebi!” A usmál se.

Nebýt to v tramvaji, byl by toho dne v nebi asi on.

Epilog

Někteří z bývalých exorcistů se vrátili do církví, ať už se tam vymítá, nebo ne. Někteří vedou normální život, čili jak se říká, vrátili se do společnosti. Ta spolkne leccos.

Stýská-li se mi po vymítání Démonů, raději je evokuji. Je nás pár, co jsme se o ně začali zajímat z jiné stránky. Stejně si myslím, že TY VĚCI, které jsme poslali do propasti, co každý nosí v sobě, jednou vystoupí opět na povrch. A to pak bude docela šrumec.

A co se stalo s Velkým Exorcistou, naším učitelem?

Nikdy nezapomenu na jeho výraznou tvář, prorocký plnovous smolné barvy a uhrančivým žárem planoucí černé oči. Vím, který Démon se za tou maškarou skrývá.

A NEPOTŘEBUJI SE PTÁT NA JEHO JMÉNO.

Podle posledních zpráv, které se k mně dostaly asi před dvěma lety, se oženil. Za bezměsíčných nocí chodí spolu se svou manželkou ztichlým městem a troubí na šofar spícím lidem do oken. Zní to jako legenda, ale je to pravda.
 

Doslov: "Nebezpečná cesta"

   Velký magik MUSÍ vyzvat stvořitele na souboj – o tom se nejlépe dočteme i v eseji “O nebezpečí mysticismu”, Equinox, série I., č. VI.

Co je vlastně dovedně skrytým vtipem článku?

Hned v úvodu poodhalíme předsudek, se kterým mystikové pohlížejí na magii; podle nich: “je mystika bezpečnou cestou, díky níž lze poznat nejvyšší” a magii oproti tomu vidí jako “veskrze nebezpečnou cestu, vedoucí k poznání toho nejnižšího.”

Za nejlepší (v)tip mistra Theriona považuji užití matematické formule

1 + (-1) = 0,

která slouží pro daný účel ve významu českého přísloví “nula od nuly pojde”.

Nebezpečím oné bezpečné cesty je, že se příliš zabývá sebou samotnou, hrabe se v sobě a nevidí dál než na rámec skutečností, do kterého je zasazena.
(Zde poslouží čtenáři jako instruktáž článek Frátera U...D... a jeho výklad literárních pravd.)
Cílem a celou hodnotou, kterou se tito mystikové zabývají, je nula, v bezpečí svých stolů meditují nad nulou, operují s nulou a nulu také získají, poněvadž pokoušet se rozmnožovat nulu dá za výsledek nulu. Osobní příklad této úchylky Crowleymu poskytl jeho spolučlen řádu Golden Dawn, Arthur Edward Waite.

A co extatické, charismatické církve či sekty dneška?

Ano, i jejich hodnotou je nula, alespoň tam však není taková nuda... :-)

Zahájili jsme proces, díky němuž našim čtenářům předkládáme osobní zkušenosti – ne z pozice ubohých a vyčerpaných obětí, ale hrdých lidských bytostí, myslících a cítících, které se nebojí postavit tváří tvář sobě samým, vyzvat osud na souboj a v neposlední řadě chceme být lidmi, v odvaze a v umění sdílet svou zkušenost.
Ne vše může být v odhalení sděleno, skutečný magik se však s výsledky své práce či symboly své augoeidetické inspirace tajit nemusí, neboť to nijak nemůže ohrozit jeho sebeiniciační postup - ba právě naopak. Pokud je opravdu nutné něco zatajit, pak skrze osobní instrukce, prozařované prostřednictvím triády středu, triády etického vývoje lidské bytosti (Tiferet, Gevura, Chesed).

Kdo se nikdy nedotkne nádherného květu ohně, také se nikdy nespálí. Křižování Abyssu (kabalistické sefira Daath) je jednou z nejvrcholnějších magických dovedností, neboť magik při něm potkává své ego, v Crowleyho zkušenosti ve shodě s Johnem Deem reprezentované démonem Choronzonem (10. Aethyr ZAX, The Vision & The Voice), a musí se mu postavit.
Lze podotknout jen tolik, že skutečný Abyss si utváříme sami, mezi Člověkem a Bohem není žádná skulina.

Kabalistický kříž, od něhož odvozujeme svou magickou pozici v univerzu, znázorňuje gravitací poutanou tíži našeho těla a rovněž je i základním krokem, od něhož lze pak dle tradic západní magie postupovat k pentagramovým či hexagramovým rituálům Golden Dawn. Tolik k základní duchovní očistě, na niž exorcismus, předpokládající penetraci, přirozeně navazuje. Dle formule, kterou uvádím na začátku,

1 + (-1) = 0

je zcela jasné, že plnost nelze nahradit prázdnotou, ale odpovídající hodnotou opačné polarity. Pokud vezmeme v úvahu skutečnou "posedlost" a prováděný exorcismus je v některém ze jmen božích, mohli bychom snad v případě úspěchu oprávněně očekávat prázdnotu mysli...
Pokud vztáhneme slovo exorcismus k označení všeho vnějšího, exoterního, potom esoterická činnost obdobné povahy může být zvána esorcismem - nechť si každý pod tím představí, co je mu libo.

S metodou exorcismu se pochopitelně operuje v některých současných okutních společnostech (jmenovitě například Gnostická církev, přidružená k Ordo Templi Orientis U.S.A.), jde o rituál neoficiální a používá se při něm především zvonce a dalších Thelémických rekvizit, jako je Stéla zjevení, Kniha Zákona, či například obyčejná svíce, olej a kadidelnice. Vědomě říkám rekvizity, neboť vytvářejí pouhé pozadí, kterému předchází profesionální magický přístup, jehož předpokladem je vyjasnit si úroveň, na které magik chápe takzvané "duchy","démony" - ať už na ně "věří" nebo ne - musí být schopen vykonat rituál bezchybně a rovněž i neochvějně beze strachu démonům poručit a přikazovat v atributech Nejvyššího (Nezrozeného Génia) - viz Liber XXX.

Výše uvedený text, s lehkou dávkou humoru, ale i skepticismu, referuje o případech, ve kterých užívání exorcistických technik v zásadě nebylo vždy nezbytné, takže šlo často o pouhou frašku.

Klifot je královstvím prázdných skořápek (NULA!), které také mohou snadno upoutat pozornost a odvrátit od pravého cíle. Abyss spatřujeme na kartě Blázna = 0.  Nechť dojdeme prozřením k osvícení a osvícením k prozření, Ad Gloriam Rosae Crucis, Ad Crucis Rosae Gloriam.

 

Späť na články