Domov | Linky | Guestbook | Články | Kniha dní | Download


Niečo z teórie mágie

V předchozí části tohoto sajtu jsem se zmiňoval o tom, jak dobře je možné podepřít magickou magickou teorii přírody například velmi soudobou teorií biologa Sheldrakea.
Tyto "podpůrné teorie" je možné posílit argumenty, které jsou podle mého názoru ještě silnější. Možná si říkate proč. Vždyť magie je otázkou víry. Víry v její možnosti, víry v schopnosti lidského ducha.

Obávám se ale, že věc tak jednoduchá není. Každý trochu hloubavější člověk se těžko smíří s dogmaty, se záhadně znějícími definicemi a postuláty. Samozřejmě že lidí, kteří k magii přičichnou a opájejí se definicemi a záhadně znějícími pravidly a fantaskními rity je většina. Nicméně jsem přesvědčen, že to nebude ta správná cesta. Možná nebude od věci pokusit se zapátrat po důvodech funkčnosti magického systému a skalní okultisté nemusí následující řádky o vícerozměrných prostorech číst...

Je možná existence vícerozměrných vesmírů, které působí rozhodujícím způsobem na náš svět?
Existuje celá řada různě složitých teorií, pocházejících z vědního oboru, který matematickými modely zkoumá vlastnosti vícerozměrných prostorů (myšleno těch, které mají více rozměrů než náš svět) a která se jmenuje topologie. Protože nejsem ve vysoké matematice příliš kovaný abych si troufl přibližovat na těchto stránkách často neuvěřitelná matematická kouzla, zvolil jsem příklad jiný. Důvodem pro tuto volbu je i to, že teorie se kterou vás chci seznámit, byla dosud málo publikovaná a navíc je produktem českých vědců a ač spatřila světlo světa už v roce 1943 má, podle mého názoru, stále právo na život. Slovo teorie není úplně správné, jedná se řekněme o myšlenkový model. Popsali ho čeští vědci matematik Otakar Borůvka a přírodovědec Ferdinand Herčík ve "Sborníku lékařském, svazek XLV, 1943, "Věda a život - 1944. Teorii použil v knize "Tušení souvislosti" Ludvík Souček.

Musím říci, že tento myšlenkový model je více než zajímavý.

Podle autorů, žijeme my všichni v trojrozměrném prostoru R3. Tento "náš" prostor je součástí určitého nadprostoru R4. Tento prostor R4 je místem kde se odehrávají veškeré životní děje a je složen z množiny míst tvořících náš prostor R3, ale i z míst, pro které platí zákony a geometrie čtyřrozměrného prostoru.

Přiznám se, že stejně asi jako pro vás, je i pro mne představa světa obohaceného o další dimenzi poněkud špatně představitelná, ale existují modely ještě "vícerozměrnějších" prostorů a že tyto teorie nejsou pro topology "nic proti ničemu" a neodporují současnému poznání ani v nejmenším. Nám bude v této chvíli stačit hrubé zjednodušení a konstatování, vcelku logické, že trojrozměrný prostor rozděluje prostor čtyřrozměrný na dvě části.
Nejjednodušeji je možné si to představit následujícím způsobem. Představme si dvojrozměrný prostor...Je to poměrně jednoduché, můžeme nám ho nahradit listem papíru, pokud si nasimulujeme pohyb na tomto papíru jen posouváním po ploše listu, tak tu máme dokonalý dvojrozměrný svět. V okamžiku když list papíru vložíme do duté koule, list papíru nám prostor v ní rozdělí. Dvojrozměrný svět nám ten "náš" trojrozměrný rozdělil na dvě části.

V této souvislosti je zajímavá ještě jedna úvaha. Představte si, že jako "vetřelec" z trojrozměrného prostoru proniknete do prostoru dvojrozměrného. Jak uvidí bytosti dvojrozměrného světa váš zvědavý prst pronikající do jejich "světoplacky"? Nikoliv jako prstík, ale pouze jako jeho průmět - tj. jako, kruh nebo elipsu. Ráno budou místní noviny dvojrozměrného světa plné zpráv o výskytu podivné elipsy, která se zde náhle zjevila a po rychlém pohybu, vymykajícímu se jakýmkoliv zkušenostem jejich světa, stejně náhle a záhadně zmizela. Prostě neidentifikovatelná sunoucí se elipsa NSE. No to pouze na okraj:-)))

Vraťme se ale zpět, situace v prostoru R4 může být ale složitější. Pokud dojde k průchodu bodu bodu z jedné části R4 do části druhé skrz prostor R3 existuje po určitou dobu reálně v našem prostoru R3. Máme tu tedy situaci, kterou lze popsat následovně. Prostor R4 je rozdělený prostorem R3 na R4 + a R4 -.

Borůvka a Herčík potom na tom všem postavili model života v našem prostoru R3 následujícím způsobem:

1)       Všechny organismy jsou čtyřrozměrné útvary v prostoru R4, pronikající naším prostorem R3 a samozřejmě do něho zasahují.

2)       Všechny organismy v našem prostoru R3 jsou výsledkem průniku těchto čtyřrozměrných organismů z prostoru R4 do prostoru R3.

Jinými slovy, tento model předpokládá, že vše živé je vlastně čtyřrozměrnou bytostí v prostoru R4, která zasahuje do našeho prostoru dějem, jež je možné popsat jakoby difusi pomyslných částic z oblasti + do oblasti -. Tyto pomyslné částice, které se právě nacházejí v našem prostoru R3, potom vytváří aktuální stav a podobu rostliny, zvířete či člověka. V místech v prostoru R3, dochází k interakci čtyřrozměrné bytosti s atomy a molekulami našeho světa. Pokud říkáme našeho světa, musíme si zároveň uvědomit, že pokud je tento předpoklad správný a vícerozměrné prstory jsou realitou, je potom i tento zmiňovaný prostor R4 naším domovem. Jen ho nejsme schopni běžně vnímat. Možná z toho důvodu, že náš mozek prostě není na vnímání vícerozměrných prostorů dostatečně vybaven. Objektivně vzato ani atomární děje, které se patrně odehrávají ve vícerozměrných prostorech, neleží ani pro fyziky v oblasti bezprostředních zkušeností. Důležitým momentem tohoto modelu je předpoklad, že i prostor R3 působí zpětně na čtyřrozměrný organismus a tím ho i pozměňuje.

Čas jako pátou dimenzi vnáší do modelu představa dynamického difundování částic čtyřrozměrného prostoru.

Náš trojrozměrný organismus žije v našem trojrozměrném světě R3 tak dlouho, dokud trvá průnik částic čtyřrozměrného organismu na pouti mezi částmi R4+ do R4-. Smrt je definitivní přechod do R4-. V prostoru R3 zůstává mrtvé tělo, jeho molekuly se rozptýlí a někdy příště budou možná zapojeny znovu do difuzního děje.
Přestože Borůvka a Herčík jako správně materialisticky orientovaní vědci netvrdí nic o tom, že by prostor R4+ bylo místo kde je všechno živé předem dáno, musím konstatovat, že se tato myšlenka přichází úplně sama. Pokud model platil, potom by nejistoty okolo Sheldrakeovy teorie, procesů vzniku života, vědomí a dalších neznámých, byly vyřešeny jakoby mávnutím kouzelného proutku.

Borůvka a Herčík zdůrazňují vzájemné ovlivňování čtyřrozměrných organismů v našem prostoru R3, a snad i (už nám hůře představitelným způsobem) v prostoru R4, který může být místem průniku a difůze z řádově složitějších prostorů R5. Toto ovlivňování by potom bylo skvělým východiskem při řešení otázek smyslu života, karmy a podobně.
Autoři mluví o tom, že jejich myšlenkový model umožňuje vysvělovat pozadí dědičnosti, dorozumívání zvířat, vztahů mezi psychickými a fyzickými stavy i jevy, které leží v oblasti psychotroniky. A to vše bez valných matematických problémů a fyzikálně přijatelně.
Díky vzájemnému dynamickému ovlivňování vícerozměrných prostorů skýtá model i vysvětlení pro fungování astrologie, imitativní magie a dalších fenoménů. Významným přínosem pro oblast parnormálna jsou práce anglického teoretického fyzika Herberta. Rozebral řadu prokázaných případů telekineze. Pro prokázané případy telekineze těžších předmětů, těch které nelze vysvětlit získáváním energie pro přesuny konverzí tepelné energie na energii mechanickou (nicméně stejně neznámým mechanismem), navrhuje hypotézu transferu energie z jiného vesmíru, z jiné dimenze.

Tvrdí, že síly pohybující velmi těžkými předměty, nemohou být vybuzeny akcí centrálního nervového systému subjektu, byť by tato akce byla schopná způsobit místní časoprostorové zvrásnění a interakcí mezi přítomnými a sousedícími hmotami vesmírů A a B vést k měřitelným fyzikálním efektům. Herbert v těchto případech navrhuje existenci bytostí ve vesmíru B, spojených svou existencí s hyperprostorem. Tvory nazývá hypidové. Tito hypidové se potom energeticky vměšují do našeho vesmíru. Možná je pro tento proces nutná přítomnost člověka, možná ne.

Otázkou zůstává proč se tito tvorové ponejvíce prezentují například jevem poltergeist. Ale i tak se dostáváme poměrně blízko tvorům které popisuje magie jako genie a které je možno evokovat magickými rituály.

 

Späť na články