V předchozí části
tohoto sajtu jsem se zmiňoval o tom, jak dobře je možné
podepřít magickou magickou teorii přírody například
velmi soudobou teorií biologa Sheldrakea.
Tyto "podpůrné teorie" je možné posílit
argumenty, které jsou podle mého názoru ještě silnější.
Možná si říkate proč. Vždyť magie je otázkou víry.
Víry v její možnosti, víry v schopnosti lidského
ducha.
Obávám se ale, že věc
tak jednoduchá není. Každý trochu hloubavější člověk
se těžko smíří s dogmaty, se záhadně znějícími
definicemi a postuláty. Samozřejmě že lidí, kteří k
magii přičichnou a opájejí se definicemi a záhadně
znějícími pravidly a fantaskními rity je většina.
Nicméně jsem přesvědčen, že to nebude ta správná
cesta. Možná nebude od věci pokusit se zapátrat po důvodech
funkčnosti magického systému a skalní okultisté nemusí
následující řádky o vícerozměrných prostorech číst...
Je možná existence vícerozměrných
vesmírů, které působí rozhodujícím způsobem na náš
svět?
Existuje celá řada různě složitých teorií, pocházejících
z vědního oboru, který matematickými modely zkoumá
vlastnosti vícerozměrných prostorů (myšleno těch,
které mají více rozměrů než náš svět) a která se
jmenuje topologie. Protože nejsem ve vysoké matematice příliš
kovaný abych si troufl přibližovat na těchto stránkách
často neuvěřitelná matematická kouzla, zvolil jsem příklad
jiný. Důvodem pro tuto volbu je i to, že teorie se
kterou vás chci seznámit, byla dosud málo publikovaná
a navíc je produktem českých vědců a ač spatřila světlo
světa už v roce 1943 má, podle mého názoru, stále právo
na život. Slovo teorie není úplně správné, jedná se
řekněme o myšlenkový model. Popsali ho čeští vědci
matematik Otakar Borůvka a přírodovědec Ferdinand Herčík
ve "Sborníku lékařském, svazek XLV, 1943, "Věda
a život - 1944. Teorii použil v knize "Tušení
souvislosti" Ludvík Souček.
Musím říci, že
tento myšlenkový model je více než zajímavý.
Podle autorů, žijeme
my všichni v trojrozměrném prostoru R3. Tento "náš"
prostor je součástí určitého nadprostoru R4. Tento
prostor R4 je místem kde se odehrávají veškeré životní
děje a je složen z množiny míst tvořících náš
prostor R3, ale i z míst, pro které platí zákony a
geometrie čtyřrozměrného prostoru.
Přiznám se, že
stejně asi jako pro vás, je i pro mne představa světa
obohaceného o další dimenzi poněkud špatně představitelná,
ale existují modely ještě "vícerozměrnějších"
prostorů a že tyto teorie nejsou pro topology "nic
proti ničemu" a neodporují současnému poznání
ani v nejmenším. Nám bude v této chvíli stačit hrubé
zjednodušení a konstatování, vcelku logické, že
trojrozměrný prostor rozděluje prostor čtyřrozměrný
na dvě části.
Nejjednodušeji je možné si to představit následujícím
způsobem. Představme si dvojrozměrný prostor...Je to
poměrně jednoduché, můžeme nám ho nahradit listem
papíru, pokud si nasimulujeme pohyb na tomto papíru jen
posouváním po ploše listu, tak tu máme dokonalý
dvojrozměrný svět. V okamžiku když list papíru vložíme
do duté koule, list papíru nám prostor v ní rozdělí.
Dvojrozměrný svět nám ten "náš" trojrozměrný
rozdělil na dvě části.
V této souvislosti je
zajímavá ještě jedna úvaha. Představte si, že jako
"vetřelec" z trojrozměrného prostoru
proniknete do prostoru dvojrozměrného. Jak uvidí
bytosti dvojrozměrného světa váš zvědavý prst
pronikající do jejich "světoplacky"? Nikoliv
jako prstík, ale pouze jako jeho průmět - tj. jako,
kruh nebo elipsu. Ráno budou místní noviny dvojrozměrného
světa plné zpráv o výskytu podivné elipsy, která se
zde náhle zjevila a po rychlém pohybu, vymykajícímu se
jakýmkoliv zkušenostem jejich světa, stejně náhle a záhadně
zmizela. Prostě neidentifikovatelná sunoucí se elipsa
NSE. No to pouze na okraj:-)))
Vraťme se ale zpět,
situace v prostoru R4 může být ale složitější.
Pokud dojde k průchodu bodu bodu z jedné části R4 do
části druhé skrz prostor R3 existuje po určitou dobu
reálně v našem prostoru R3. Máme tu tedy situaci,
kterou lze popsat následovně. Prostor R4 je rozdělený
prostorem R3 na R4 + a R4 -.
Borůvka a Herčík
potom na tom všem postavili model života v našem
prostoru R3 následujícím způsobem:
1)
Všechny organismy jsou čtyřrozměrné útvary v
prostoru R4, pronikající naším prostorem R3 a samozřejmě
do něho zasahují.
2)
Všechny organismy v našem prostoru R3 jsou výsledkem
průniku těchto čtyřrozměrných organismů z prostoru
R4 do prostoru R3.
Jinými slovy, tento model předpokládá,
že vše živé je vlastně čtyřrozměrnou bytostí v
prostoru R4, která zasahuje do našeho prostoru dějem,
jež je možné popsat jakoby difusi pomyslných částic
z oblasti + do oblasti -. Tyto pomyslné částice, které
se právě nacházejí v našem prostoru R3, potom vytváří
aktuální stav a podobu rostliny, zvířete či člověka.
V místech v prostoru R3, dochází k interakci čtyřrozměrné
bytosti s atomy a molekulami našeho světa. Pokud říkáme
našeho světa, musíme si zároveň uvědomit, že pokud
je tento předpoklad správný a vícerozměrné prstory
jsou realitou, je potom i tento zmiňovaný prostor R4 naším
domovem. Jen ho nejsme schopni běžně vnímat. Možná z
toho důvodu, že náš mozek prostě není na vnímání
vícerozměrných prostorů dostatečně vybaven.
Objektivně vzato ani atomární děje, které se patrně
odehrávají ve vícerozměrných prostorech, neleží ani
pro fyziky v oblasti bezprostředních zkušeností. Důležitým
momentem tohoto modelu je předpoklad, že i prostor R3 působí
zpětně na čtyřrozměrný organismus a tím ho i pozměňuje.
Čas
jako pátou dimenzi vnáší do modelu představa dynamického
difundování částic čtyřrozměrného prostoru.
Náš
trojrozměrný organismus žije v našem trojrozměrném
světě R3 tak dlouho, dokud trvá průnik částic čtyřrozměrného
organismu na pouti mezi částmi R4+ do R4-. Smrt je
definitivní přechod do R4-. V prostoru R3 zůstává
mrtvé tělo, jeho molekuly se rozptýlí a někdy příště
budou možná zapojeny znovu do difuzního děje.
Přestože Borůvka a Herčík jako správně
materialisticky orientovaní vědci netvrdí nic o tom, že
by prostor R4+ bylo místo kde je všechno živé předem
dáno, musím konstatovat, že se tato myšlenka přichází
úplně sama. Pokud model platil, potom by nejistoty okolo
Sheldrakeovy teorie, procesů vzniku života, vědomí a
dalších neznámých, byly vyřešeny jakoby mávnutím
kouzelného proutku.
Borůvka
a Herčík zdůrazňují vzájemné ovlivňování čtyřrozměrných
organismů v našem prostoru R3, a snad i (už nám hůře
představitelným způsobem) v prostoru R4, který může
být místem průniku a difůze z řádově složitějších
prostorů R5. Toto ovlivňování by potom bylo skvělým
východiskem při řešení otázek smyslu života, karmy
a podobně.
Autoři mluví o tom, že jejich myšlenkový model umožňuje
vysvělovat pozadí dědičnosti, dorozumívání zvířat,
vztahů mezi psychickými a fyzickými stavy i jevy, které
leží v oblasti psychotroniky. A to vše bez valných
matematických problémů a fyzikálně přijatelně.
Díky vzájemnému dynamickému ovlivňování vícerozměrných
prostorů skýtá model i vysvětlení pro fungování
astrologie, imitativní magie a dalších fenoménů. Významným
přínosem pro oblast parnormálna jsou práce anglického
teoretického fyzika Herberta. Rozebral řadu prokázaných
případů telekineze. Pro prokázané případy
telekineze těžších předmětů, těch které nelze
vysvětlit získáváním energie pro přesuny konverzí
tepelné energie na energii mechanickou (nicméně stejně
neznámým mechanismem), navrhuje hypotézu transferu
energie z jiného vesmíru, z jiné dimenze.
Tvrdí,
že síly pohybující velmi těžkými předměty,
nemohou být vybuzeny akcí centrálního nervového systému
subjektu, byť by tato akce byla schopná způsobit místní
časoprostorové zvrásnění a interakcí mezi přítomnými
a sousedícími hmotami vesmírů A a B vést k měřitelným
fyzikálním efektům. Herbert v těchto případech
navrhuje existenci bytostí ve vesmíru B, spojených svou
existencí s hyperprostorem. Tvory nazývá hypidové.
Tito hypidové se potom energeticky vměšují do našeho
vesmíru. Možná je pro tento proces nutná přítomnost
člověka, možná ne.
Otázkou
zůstává proč se tito tvorové ponejvíce prezentují
například jevem poltergeist. Ale i tak se dostáváme
poměrně blízko tvorům které popisuje magie jako genie
a které je možno evokovat magickými rituály.
Späť
na články
|