| 
                      
                      V předchozí části
                      tohoto sajtu jsem se zmiňoval o tom, jak dobře je možné
                      podepřít magickou magickou teorii přírody například
                      velmi soudobou teorií biologa Sheldrakea.Tyto "podpůrné teorie" je možné posílit
                      argumenty, které jsou podle mého názoru ještě silnější.
                      Možná si říkate proč. Vždyť magie je otázkou víry.
                      Víry v její možnosti, víry v schopnosti lidského
                      ducha.
 Obávám se ale, že věc
                      tak jednoduchá není. Každý trochu hloubavější člověk
                      se těžko smíří s dogmaty, se záhadně znějícími
                      definicemi a postuláty. Samozřejmě že lidí, kteří k
                      magii přičichnou a opájejí se definicemi a záhadně
                      znějícími pravidly a fantaskními rity je většina.
                      Nicméně jsem přesvědčen, že to nebude ta správná
                      cesta. Možná nebude od věci pokusit se zapátrat po důvodech
                      funkčnosti magického systému a skalní okultisté nemusí
                      následující řádky o vícerozměrných prostorech číst...
                      
                      
                       Je možná existence vícerozměrných
                      vesmírů, které působí rozhodujícím způsobem na náš
                      svět?Existuje celá řada různě složitých teorií, pocházejících
                      z vědního oboru, který matematickými modely zkoumá
                      vlastnosti vícerozměrných prostorů (myšleno těch,
                      které mají více rozměrů než náš svět) a která se
                      jmenuje topologie. Protože nejsem ve vysoké matematice příliš
                      kovaný abych si troufl přibližovat na těchto stránkách
                      často neuvěřitelná matematická kouzla, zvolil jsem příklad
                      jiný. Důvodem pro tuto volbu je i to, že teorie se
                      kterou vás chci seznámit, byla dosud málo publikovaná
                      a navíc je produktem českých vědců a ač spatřila světlo
                      světa už v roce 1943 má, podle mého názoru, stále právo
                      na život. Slovo teorie není úplně správné, jedná se
                      řekněme o myšlenkový model. Popsali ho čeští vědci
                      matematik Otakar Borůvka a přírodovědec Ferdinand Herčík
                      ve "Sborníku lékařském, svazek XLV, 1943, "Věda
                      a život - 1944. Teorii použil v knize "Tušení
                      souvislosti" Ludvík Souček.
 Musím říci, že
                      tento myšlenkový model je více než zajímavý. 
                      
                       Podle autorů, žijeme
                      my všichni v trojrozměrném prostoru R3. Tento "náš"
                      prostor je součástí určitého nadprostoru R4. Tento
                      prostor R4 je místem kde se odehrávají veškeré životní
                      děje a je složen z množiny míst tvořících náš
                      prostor R3, ale i z míst, pro které platí zákony a
                      geometrie čtyřrozměrného prostoru. 
                      
                       Přiznám se, že
                      stejně asi jako pro vás, je i pro mne představa světa
                      obohaceného o další dimenzi poněkud špatně představitelná,
                      ale existují modely ještě "vícerozměrnějších"
                      prostorů a že tyto teorie nejsou pro topology "nic
                      proti ničemu" a neodporují současnému poznání
                      ani v nejmenším. Nám bude v této chvíli stačit hrubé
                      zjednodušení a konstatování, vcelku logické, že
                      trojrozměrný prostor rozděluje prostor čtyřrozměrný
                      na dvě části.Nejjednodušeji je možné si to představit následujícím
                      způsobem. Představme si dvojrozměrný prostor...Je to
                      poměrně jednoduché, můžeme nám ho nahradit listem
                      papíru, pokud si nasimulujeme pohyb na tomto papíru jen
                      posouváním po ploše listu, tak tu máme dokonalý
                      dvojrozměrný svět. V okamžiku když list papíru vložíme
                      do duté koule, list papíru nám prostor v ní rozdělí.
                      Dvojrozměrný svět nám ten "náš" trojrozměrný
                      rozdělil na dvě části.
 V této souvislosti je
                      zajímavá ještě jedna úvaha. Představte si, že jako
                      "vetřelec" z trojrozměrného prostoru
                      proniknete do prostoru dvojrozměrného. Jak uvidí
                      bytosti dvojrozměrného světa váš zvědavý prst
                      pronikající do jejich "světoplacky"? Nikoliv
                      jako prstík, ale pouze jako jeho průmět - tj. jako,
                      kruh nebo elipsu. Ráno budou místní noviny dvojrozměrného
                      světa plné zpráv o výskytu podivné elipsy, která se
                      zde náhle zjevila a po rychlém pohybu, vymykajícímu se
                      jakýmkoliv zkušenostem jejich světa, stejně náhle a záhadně
                      zmizela. Prostě neidentifikovatelná sunoucí se elipsa
                      NSE. No to pouze na okraj:-))) 
                      
                       Vraťme se ale zpět,
                      situace v prostoru R4 může být ale složitější.
                      Pokud dojde k průchodu bodu bodu z jedné části R4 do
                      části druhé skrz prostor R3 existuje po určitou dobu
                      reálně v našem prostoru R3. Máme tu tedy situaci,
                      kterou lze popsat následovně. Prostor R4 je rozdělený
                      prostorem R3 na R4 + a R4 -. 
                      
                       Borůvka a Herčík
                      potom na tom všem postavili model života v našem
                      prostoru R3 následujícím způsobem:
                      
                       1)      
                      Všechny organismy jsou čtyřrozměrné útvary v
                      prostoru R4, pronikající naším prostorem R3 a samozřejmě
                      do něho zasahují.
                      
                       2)      
                      Všechny organismy v našem prostoru R3 jsou výsledkem
                      průniku těchto čtyřrozměrných organismů z prostoru
                      R4 do prostoru R3.
                      
                       Jinými slovy, tento model předpokládá,
                      že vše živé je vlastně čtyřrozměrnou bytostí v
                      prostoru R4, která zasahuje do našeho prostoru dějem,
                      jež je možné popsat jakoby difusi pomyslných částic
                      z oblasti + do oblasti -. Tyto pomyslné částice, které
                      se právě nacházejí v našem prostoru R3, potom vytváří
                      aktuální stav a podobu rostliny, zvířete či člověka.
                      V místech v prostoru R3, dochází k interakci čtyřrozměrné
                      bytosti s atomy a molekulami našeho světa. Pokud říkáme
                      našeho světa, musíme si zároveň uvědomit, že pokud
                      je tento předpoklad správný a vícerozměrné prstory
                      jsou realitou, je potom i tento zmiňovaný prostor R4 naším
                      domovem. Jen ho nejsme schopni běžně vnímat. Možná z
                      toho důvodu, že náš mozek prostě není na vnímání
                      vícerozměrných prostorů dostatečně vybaven.
                      Objektivně vzato ani atomární děje, které se patrně
                      odehrávají ve vícerozměrných prostorech, neleží ani
                      pro fyziky v oblasti bezprostředních zkušeností. Důležitým
                      momentem tohoto modelu je předpoklad, že i prostor R3 působí
                      zpětně na čtyřrozměrný organismus a tím ho i pozměňuje.
                      
                       Čas
                      jako pátou dimenzi vnáší do modelu představa dynamického
                      difundování částic čtyřrozměrného prostoru.
                      
                       Náš
                      trojrozměrný organismus žije v našem trojrozměrném
                      světě R3 tak dlouho, dokud trvá průnik částic čtyřrozměrného
                      organismu na pouti mezi částmi R4+ do R4-. Smrt je
                      definitivní přechod do R4-. V prostoru R3 zůstává
                      mrtvé tělo, jeho molekuly se rozptýlí a někdy příště
                      budou možná zapojeny znovu do difuzního děje.Přestože Borůvka a Herčík jako správně
                      materialisticky orientovaní vědci netvrdí nic o tom, že
                      by prostor R4+ bylo místo kde je všechno živé předem
                      dáno, musím konstatovat, že se tato myšlenka přichází
                      úplně sama. Pokud model platil, potom by nejistoty okolo
                      Sheldrakeovy teorie, procesů vzniku života, vědomí a
                      dalších neznámých, byly vyřešeny jakoby mávnutím
                      kouzelného proutku.
 Borůvka
                      a Herčík zdůrazňují vzájemné ovlivňování čtyřrozměrných
                      organismů v našem prostoru R3, a snad i (už nám hůře
                      představitelným způsobem) v prostoru R4, který může
                      být místem průniku a difůze z řádově složitějších
                      prostorů R5. Toto ovlivňování by potom bylo skvělým
                      východiskem při řešení otázek smyslu života, karmy
                      a podobně.Autoři mluví o tom, že jejich myšlenkový model umožňuje
                      vysvělovat pozadí dědičnosti, dorozumívání zvířat,
                      vztahů mezi psychickými a fyzickými stavy i jevy, které
                      leží v oblasti psychotroniky. A to vše bez valných
                      matematických problémů a fyzikálně přijatelně.
 Díky vzájemnému dynamickému ovlivňování vícerozměrných
                      prostorů skýtá model i vysvětlení pro fungování
                      astrologie, imitativní magie a dalších fenoménů. Významným
                      přínosem pro oblast parnormálna jsou práce anglického
                      teoretického fyzika Herberta. Rozebral řadu prokázaných
                      případů telekineze. Pro prokázané případy
                      telekineze těžších předmětů, těch které nelze
                      vysvětlit získáváním energie pro přesuny konverzí
                      tepelné energie na energii mechanickou (nicméně stejně
                      neznámým mechanismem), navrhuje hypotézu transferu
                      energie z jiného vesmíru, z jiné dimenze.
 Tvrdí,
                      že síly pohybující velmi těžkými předměty,
                      nemohou být vybuzeny akcí centrálního nervového systému
                      subjektu, byť by tato akce byla schopná způsobit místní
                      časoprostorové zvrásnění a interakcí mezi přítomnými
                      a sousedícími hmotami vesmírů A a B vést k měřitelným
                      fyzikálním efektům. Herbert v těchto případech
                      navrhuje existenci bytostí ve vesmíru B, spojených svou
                      existencí s hyperprostorem. Tvory nazývá hypidové.
                      Tito hypidové se potom energeticky vměšují do našeho
                      vesmíru. Možná je pro tento proces nutná přítomnost
                      člověka, možná ne. 
                      
                       Otázkou
                      zůstává proč se tito tvorové ponejvíce prezentují
                      například jevem poltergeist. Ale i tak se dostáváme
                      poměrně blízko tvorům které popisuje magie jako genie
                      a které je možno evokovat magickými rituály.
                      
                           Späť
                      na články
                       
                      
 
 |