|
|
|
|
|
|
|
Domov | Linky | Guestbook | Články | Kniha dní | Download Magická príroda |
|
|
Základem magie jakožto umění je
"magické chápání světa". Pokusím se tento
pohled na přírodu přiblížit. Pokud budu hodně zjednodušovat dá
se říci, že magie vidí přírodu jako anorganickou -
svět nerostů, organickou - svět rostlin a živočichů,
Vesmír - svět kosmických těles a sil a astrální
rovinu veškerého bytí - sjednocující prvek celého
vesmíru. Lidé, kteří jsou součástí živočišné přírody
se pohybují libovolně v prostoru, ale nemohou měnit
tvar. Tato možnost je právě daná pouze astrálním
bytostem - Géniům, kteří jsou obyvatelé astrální říši
a jsou pro většinu lidí neznámí a neviditelní. Astrál - astrální říše, už
od začátku vývoje magie před tisíci let, bezprostředně
ovlivňuje jevy, které ani v dnešní době věda není
schopna uspokojivě vysvětlit. Astrál stojí v pozadí dějů
jako je vývoj života na Zemi, dědičnosti, morfické
rezonance (viz dále), paranormálních jevů. Podle
magického pohledu na přírodu, má veškerá příroda
kromě fyzického těla, ještě tělo astrální. To lze
chápat jako jakousi formu, fyzické tělo jako odlitek.
Nebo lépe astrál je možné chápat jako jednotné
informační pole, které je napojeno nejen na život na této
planetě, ale astrální říše prostupuje celým vesmírem.
Potom lze říci, že astrální tělo není nic jiného,
než obměna tohoto jednotného pole, s kterým zůstává
stále ve vztahu a udržuje vlastnosti organismů a dějů
v souladu s vůlí přírody. Mág proto působí na astrální
rovinu bytí a ovlivňuje tak rovinu fyzickou s daleko menší
námahou, než kdyby působil přímo na fyzično. Z toho všeho například vyplývá,
že podstatou astrologie není působení "planet"
(psáno v uvozovkách proto, že astrologie nazývá
planetami i Slunce a Lunu, nebo pro ně zavádí název Světla)
na fyzické tělo, ale působení struktury ve kterou jsou
"planety" uspořádány na strukturu astrálního
světa, či astrálního těla. Vliv uspořádání "planet"
na osud člověka není proto přímým působením na
fyzické tělo, ale na tělo astrální. Pro zajímavost -
magické chápání přírody neredukuje planety na šutry,
působící na okolí gravitační silou a kroužící v
područí gravitace jiných těles, ale vidí je jako živoucí
organismy, srovnatelné např. s buňkami a jejich působení
na okolí je potom podobné. Když se rozhlédneme kolem sebe
vidíme, že příroda na celé naší planetě je složitě
strukturovaná do obrovského množství vzájemně se
proplétajích ekosystémů. Magie chápe naší planetu
nejen jako živoucí organismus, ale i jako organismus
nadaný svým způsobem, i inteligencí. Zkrátka, tvar a vlastnosti pozemských
bytostí jsou výsledkem působení astrálního světa a
bytostí či inteligencí, které je obývají. Ve stavech změněného stavu vědomí,
když jsou sejmuty závory hmoty, je možné zahlédnout a
pochopit tyto síly a inteligence tak, jak nám to naše
smysly normálně neumožní. Právě působením na tyto síly
je možné měnit skutečnost kolem sebe. Na přírodu můžeme
působit třemi způsoby: Fyzicky, kdy upravujeme složení
bytostí, nebo části přírody působením fyzických
sil, lidskou prací. Příkladem může být zemědělství
a průmysl. Fyziologicky, čili astrálně - působíme
na věci nikoliv zvenku, ale měníme například chemické
podmínky v dané bytosti tak, aby se dosáhlo žádaného
stavu. Příklad může být například současná medicína
a farmacie. Magie, ale ještě učí, že v přírodě můžeme
dosahovat stejných efektů tím, že působíme na astrální
fluidy (hybné síly, principy či živly chcete li)
podobně jako je chod lidského organismu ovlivněn např.
dodáním chybějícího hormonu. Psychicky - kdy mág působí už
ne na jednotlivé fluidy, ale přímo na základní
principy, které utvářejí jak astrál tak i činnost
fluidů. To je velmi zkratkovitě přiblížená
magická teorie přírody. Jaké je pak postavení člověka v
takto pojaté přírodě ? Skutečný člověk by si měl uvědomovat,
že jeho hlavní síla je sílou duchovní, jenom tak pak
může skutečně přírodu ovládat, nikoliv zotročovat
(což se děje nyní) a může s ní jednat jako se sobě
rovným. Svým organismem je člověk ponořen
do samého středu přírodních sil a působit na síly přírody
může zase jen přes svůj organismus. Příroda je dvojí: fyzická a astrální, ale astrální se
dělí na dvě části - fyziologickou a psychologickou,
proto je možné v konečné fázi považovat přírodu za
trojitou. Je třeba mít stále na paměti, že jsou to přírodní
síly, jež obíhají v lidském těle a že náš lidský
organismus je nakonec jen pozemskou bytostí, živočichem,
daným přírodou k službě nesmrtelného ducha, skutečného
člověka. V tom je klíč všeho vědomého
magického působení. Tuto část bych uzavřel citátem velkého mystika: "V
řádu neviditelna jako ve viditelnu nemůže být nic
ztraceno, a pralátka každé hvězdy střeží vtisknuty
v sobě, tajném světle, i hnutí vůle, i zazáření vášně,
i obraz myšlenky." Existují
paralely k "magickému" pohledu na přírodu i v
současném vědeckém světě ? V
sedmdesátých letech se začal britský biolog R.
Sheldrake zabývat těmi problémy biologie. Které se skrývají
za zdánlivě jasnými principy. Jsou
to : 1) výskyt charakteristických a specifických forem
u živých organismů, 2) systémová regulace, 3)
regenerace a reprodukce. Klasická
biologie cudně mlčí o tom, že vznik specifických
forem je naprosto hádanka, pro druhý a třetí případ
raději nevymýšlý řešení vůbec. O
co jde ? Žádná forma totiž nemůže vzniknout "z
ničeho", systém se neregeneruje "bez vstupní
příčiny", a reprodukce a regenerace neprobíhají
"bez důvodu". Jak
se na celý problém dívá magie je popsáno výše. Vědci
zase argumentují genetickými, chemickými a fyzikálními
programy - v podstatě tedy argumentují naprosto
mechanistickými modely. Tento způsob vysvětlení v sobě
ovšem nese rozpor už v zárodku. Chybí totiž PROGRAMÁTOR. Řečtí
filosofové zavedli pro tutu problematiku pojem, který se
užívá dodnes. Je to entelechie - význam je následující.
Vše nese již svůj účel v sobě a pokud je vývojová
cesta narušena, snaží se systém dosáhnout svého jinými
cestami. Hezká definice, ale nepostihuje důvod tohoto
stavu věcí. Nicméně
je naprosto očividné, že živá příroda funguje přesně
tímto způsobem. Určité
vysvětlení (nebo alespoň jeho jakýsi základ) nabízí
Sheldrakeova teorie. Podle něho existuje formotvorné zapřičinění,
které prostřednictvím prostoru a času určuje jak má
co vypadat. Ono "cosi" se dostalo do biologie
pod názvem "morfogenetické pole". Toto pole
lze přirovnat ke kompletnímu plánu, který předepisuje
jak které kolečko v hodinovém stroji bude velké, z jakého
bude materiálu, kolik bude mít zubů….Kolečka lze
uspořádat různými způsoby, ale konečný výsledek je
jen jeden - funkční hodiny, takové jaké byly naplánovány.
Vysvětlení popsaného jsou různá. Jedno z vysvětlení
oprašuje názor Platóna a Aristotela o věčné stálosti
specifických forem. Za zdánlivým chaosem kosmu stojí
skrytý řád, který je ovšem pro nás nerozeznatelný. Jiná
cesta zastává názor, že formy nebyly od prvopočátku
určeny, ale podléhají kauzálnímu vlivu minulých (případně
budoucích) forem. Přitom, je ale nutné vnímat slova
minulý a budoucí v uvozovkách, protože pro toto ovlivňování
není hranicí ani čas (myšleno lineární - tak jak ho
vnímáme) ani prostor. Zdánlivě absurdní vysvětlení,
které však od vzniku teorie kosmického tmelu a
Aspectova důkazu univerzálního, nepřináší z pohledu
fyziky žádný problém. Shrňme
tedy celou problematiku :
Tohle
všechno je výsledkem morfogenetického pole, které stojí
v pozadí a ovlivňuje realitu nehmotnou silou - morfickou
rezonancí. Máme
tu dvě teorie, dva pohledy na jednu a tu samou
problematiku. Dá se říci, že obě říkají totéž,
ale jinými výrazy. Obě narušují vžitý mechanistický
přístup k přírodě. A
z obou je možné si vzít ledasco. Například i poznání,
že ve Vesmíru se nic neztrácí, žádný čin, žádná
myšlenka. Vše je ovlivňováno vším, včetně našich
činů, které dále ovlivňují budoucí děje, aniž to
vůbec tušíme. Domyslete to, možná vám z toho nebude
lehce.
|
|
